Mikromomenty, citová závislost a mlčení: klíč k pochopení, kdy vztah funguje na autopilota.
Když zvyk nahradí lásku, hlavním hrdinou se stává ticho.
Být v páru nemusí vždy znamenat být zamilovaný. Časem začne mnoho vztahů běžet na autopilota, bez touhy a skutečné motivace. Poznáte, kdy vztah pokračuje jen ze zvyku?
Věda říká, že ano. A co víc, potvrzuje to několik studií.
Celosvětový průzkum provedený poradenskou společností Ipsos (Francie) mezi více než 19 000 dospělými z 28 zemí zjistil, že 45 % lidí v páru nepovažuje lásku za základní základ vztahu. Zatímco 80 % věří v opravdovou lásku, pouze polovina tvrdí, že ji zažila. A v zemích, jako je Japonsko, pouze 20 % lidí tvrdí, že jsou v současné době zamilovaní.
Citová vzdálenost může koexistovat s fyzickou blízkostí.
Tento jev má mnoho důvodů. Ekonomický faktor, citová závislost nebo sociální tlak mohou vést k udržování vztahu i bez lásky. Existují však specifické znaky, podle kterých lze rozlišit zdravou citovou náklonnost od prázdného vztahu.
Čtyři příznaky, které předznamenávají rozchod
Klíč spočívá v rozpoznání „mikromomentů“, které pár v průběhu času rozbíjejí.
„Zanedbávání je nejsilnějším předpovědním faktorem rozvodu,“ cituje výzkum doktora Johna Gottmana z Washingtonské univerzity (USA), který dospěl k závěru, že ‚v 93 % případů způsob, jakým rozhovor začíná, předpovídá, jak skončí‘.
Podle těchto studií ničí vztahy následující faktory:
- Neustálá kritika namísto konkrétních stížností.
- Přehlížení nebo sarkasmus, který nahrazuje empatii.
- Obranný postoj v reakci na jakékoli připomínky.
- Emocionální lhostejnost, nazývaná také „stonewalling“.
Pokud se tyto vzorce opakují, citové pouto slábne.
Proč zůstáváme spolu?
Psychologie upozorňuje na jev zvaný „vztahová závislost“ , který může být způsoben strachem z osamělosti, pohodlností, společnými dětmi nebo kulturními normami. K tomu se přidává takzvaná „vnímaná cena rozchodu“: mnoho lidí se domnívá, že rozchod přinese více bolesti, úsilí nebo nejistoty než setrvání v neuspokojivém vztahu.
Znovu se objevte, nebo se nechte odejít
Být v páru ze zvyku není odsouzeníhodné. Často může uvědomění vést k upřímnému dialogu, přehodnocení vztahu, nebo dokonce ke zdravému rozhodnutí se rozejít.
„Obnovení vztahu vyžaduje vůli, ale především citovou přítomnost“. A připomíná: „Vztahy nekončí náhle, ale postupně se rozpadají do ticha, lhostejnosti nebo automatismu.“
