Dětský psycholog vysvětluje fráze, které běžně používají rodiče dětí s vysokou emoční inteligencí.
Některé děti mají schopnost nebo vysokou emoční inteligenci zvládat těžké chvíle, což může jejich rodiče a vychovatele překvapit. Nejde o to, že by nereagovaly, jen se zdá, že mají k řešení problémů jiný přístup: zůstávají klidné, projevují empatii a emoční zralost, která je pro jejich věk neobvyklá. Od schopnosti ovládat hněv až po utěšování kamaráda, aniž by o to byly požádány, mají tyto děti něco zvláštního, emoční kapacitu, kterou lze identifikovat pomocí šesti specifických vět.
Mnoho dětí s vysokou emoční inteligencí často opakuje velmi specifické fráze. Fráze, které říkají mnohem více, než se zdá. Nejsou to naučené vzorce nebo prázdné odpovědi: jsou to známky toho, že navzdory svému nízkému věku rozvíjejí nástroje k pochopení sebe sama i druhých. Fráze, které mohou vaše vlastní děti použít, protože vám prozradíme, co jsou tyto fráze zač, a také vám poskytneme tipy, jak pomoci svým dětem rozvíjet vysokou úroveň emoční inteligence.
6 frází, které opakují děti s vysokou úrovní emoční inteligence
Identifikace těchto 6 frází, které opakují děti s vysokou úrovní emoční inteligence, může být klíčovým vodítkem pro rodiče, pedagogy nebo všechny dospělé, kteří s dětmi komunikují. Koneckonců není důležité, aby se dítě nerozrušilo nebo nebylo smutné, ale aby vědělo, co se svými pocity dělat. A právě v tom má těchto šest frází smysl. Není to magie ani genetika, je to něco, na čem se dá pracovat a co se dá rozvíjet. Ale když tyto fráze přicházejí přirozeně, je to znamení, že jsme na správné cestě.
„Je v pořádku být smutný.“
Může to znít jednoduše, ale za touto větou se skrývá důležité ponaučení: přijímejte emoce, aniž byste je odsuzovali. „Emocionálně inteligentní děti chápou, že je v pořádku cítit v těžkých chvílích smutek, hněv nebo strach.“ A co je na tom pravdy? Chápou také, že i v obtížné situaci je prostor pro radost. Tento způsob myšlení jim pomáhá rozpoznat své pocity, místo aby je potlačovaly, a naučit se s nimi svobodněji zacházet.
„Potřebuji čas.“
Když dítě dokáže rozpoznat, že je přetížené a potřebuje přestat, znamená to, že je v kontaktu se svým tělem a emocemi. Tyto děti „si všímají fyzických příznaků stresu, jako je zrychlený tep nebo svalové napětí“. A co je nejdůležitější: neignorují je. Vědí, že přestávka neznamená vzdát se, ale postarat se o sebe. Ať už je to hluboké dýchání, odchod ze třídy na chvíli pryč nebo jen ticho, tato věta naznačuje úroveň seberegulace, o které si mnozí dospělí mohou nechat jen zdát.
„Jsi v pořádku?“
Empatii se nelze naučit přes noc, ale její vznik je patrný okamžitě. Pokud se dítě spontánně stará o druhé, aniž by mu někdo řekl, že „je to v pořádku“, uvádí do praxe klíčovou emoční dovednost. „Pochopí, že každý zvládá emoce jinak, a tyto rozdíly respektuje.“ Tato věta ukazuje, že se nesoustředí jen na to, jak se cítí ony, ale také na to, jak se cítí ostatní. A to je pro dítě velmi důležité.
„Nelíbí se mi to.“
Schopnost říci „ne“, stanovit hranice a vyjádřit nepříjemné pocity jasně a bez agrese je dalším znakem emoční inteligence. Příklady:„Nechci o tom mluvit“, „Nelíbí se mi, že používáš moje věci, aniž by ses zeptal“, „Nesouhlasím s tím“. Takové věty nejsou vzpourou, ale asertivitou. A když je dítě řekne beze strachu, je za nimi zdravé sebevědomí a oprávněná potřeba respektu.
„Udělal jsem chybu.“
I dospělí mají problém přiznat své chyby, takže když to dítě udělá přirozeně, je to pozoruhodné. „Když dítě přizná svou chybu, aniž by se stydělo, prokazuje růstové myšlení“. Netrestají se za chyby, neuzavírají se do sebe kvůli neúspěchům. Chápou, že chyby jsou součástí učení, a přistupují k nim normálně. Tento postoj jim dává výraznou výhodu v přizpůsobování se změnám a každodenním zlepšování.
„Mám nápad.“
Se sebedůvěrou úzce souvisí také emoční inteligence. Dítě, které tuto větu vysloví bez obav z odsouzení, dává najevo, že se cítí být vyslyšeno, věří svým nápadům a je ochotno se o ně podělit. „Vědí, že jejich nápady jsou cenné, ale také se učí naslouchat a brát v úvahu názory ostatních,“ poznamenává Mora. Je to dokonalá rovnováha mezi iniciativou a spoluprací, což je velmi silná kombinace v jakémkoli sociálním prostředí.
Emoční inteligenci dětí lze rozvíjet
Pokud vás po přečtení těchto vět napadlo: „Moje dítě nic z toho neříká,“ nezoufejte. Nejedná se o žádnou soutěž ani test. Emočníinteligence není vrozený dar, ale dovednost, kterou se lze naučit. A velkou roli v tom hraje prostředí.
Děti se dívají. Neustále. Pokud tedy vyrůstají v prostředí, kde dospělí vyjadřují své emoce zdravým způsobem, pravděpodobně je budou napodobovat. Uznávejte jejich pocity, učte je uklidnit se, povzbuzujte je, aby bez obav říkaly, co si myslí…… To vše v nich zůstane a časem se to začne projevovat. Někdy v takovýchto větách. Někdy v gestech, chování nebo mlčení. Je důležité být pozorný, doprovázet a především nevyžadovat dokonalost: pouze přítomnost.
