Ačkoli se obvykle předpokládá, že je to způsobeno špatnou pamětí nebo nepozorností, je to ovlivněno způsobem, jakým funguje náš mozek.
Každému z nás se to někdy stalo: s někým mluvíte, vedete příjemný rozhovor, a přestože vám to bylo řečeno teprve před několika minutami, nemůžete si vzpomenout na jméno svého protějšku. Je to poněkud trapná situace, protože se musíte zeptat znovu a riskujete, že si druhá osoba bude myslet, že jí nevěnujete dostatečnou pozornost nebo že se o ni ve skutečnosti nezajímáte.
Jak však ukazují různé psychologické studie, stává se to velmi často a často to nemá nic společného se špatnou pamětí nebo nepozorností. Dokazuje to Bakerův/Bakerův paradox, velmi populární experiment v kognitivní psychologii.
Bakerův/Bakerův paradox
V této studii vědci ukázali dvěma různým skupinám účastníků stejnou neznámou osobu. První skupině řekli, že se jmenuje Baker, což je v angličtině velmi časté příjmení; druhé skupině naopak vysvětlili, že povolání této osoby je pekař.
Výsledky ukázaly, že účastníci z druhé skupiny měli tendenci si profesi lépe zapamatovat, což svědčí o působivém zjištění, jak funguje naše paměť: není určena k ukládání libovolných označení, ale k přiřazování informací k jiným pojmům, obrazům nebo významům.
Když tedy uslyšíme, že někdo pracuje jako pekař, náš mozek si to podvědomě spojí například s vůní chleba nebo pohledem na rozpálenou pec. Naproti tomu vlastní jméno nemá žádné vizuální ani pojmové významy, ale je to izolované slovo, které se vnucuje zcela libovolně. Právě z tohoto důvodu je často zapomenuto brzy poté, co je slyšíme.
V roce 1991 vědci Deborah Burkeová a Donald McKay také vysvětlili, že zatímco slova jako „pes“, ‚máma‘ nebo „doktor“ mají poměrně silnou fonologickou (zvuková podoba slov) a sémantickou (totožnost s tím, co označují) reprezentaci, u vlastních jmen tomu tak není. Proto je vybavování v paměti mnohem obtížnější.
Co znamená zapomenout jméno člověka?
Ačkoli se často soudí, že zapomenout jméno člověka, kterého jste právě potkali, je nedbalost nebo špatná paměť (což může být jistě pravda), není tomu tak vždy. Příčina může spočívat ve způsobu, jakým funguje náš mozek, tj. jakým registruje a ukládá informace.
Důvodem může být také nedostatečný citový vztah k dané osobě, protože náš mozek je také nastaven tak, že si pamatuje jen to, co považuje za důležité. Zapomenutí jména osoby však nemusí vždy znamenat, že mezi vámi neexistuje žádné smysluplné spojení nebo že o ni nemáte zájem.
Stres a psychické vypětí totiž také ovlivňují naši schopnost zapamatovat si: když jsme velmi unavení nebo ve velkém nervovém vypětí, může být obtížné zapamatovat si určité detaily, protože náš mozek pracuje příliš rychle nebo příliš pomalu.
Mezi techniky, které vám pomohou snadněji si zapamatovat jméno nějaké osoby, patří například opakování jména nahlas ihned poté, co ho uslyšíte, nebo na začátku rozhovoru, a spojování jména s něčím vizuálním nebo s jinou osobou, kterou znáte a která má stejné jméno. S tím vám mohou pomoci mnemotechnická pravidla a mentální spojení, zejména pokud patříte mezi zapomnětlivé osoby.
