Je něco horšího než být s někým, kdo vám neustále vyčítá, jací jste, a vidí jen vaše chyby? Podle psychologie nejde jen o špatnou výchovu, ale o hlubší odraz osobnosti člověka, který umí na druhých vidět jen to špatné.
Všichni známe někoho, kdo na druhých zřejmě vidí jen to špatné. Jde o to, že „vidíme třísku v oku bližního, ale nevšímáme si trámu ve svém vlastním“. A když jste v blízkosti takového člověka, začnou se na vás nekontrolovaně valit výčitky, které mohou vztah značně zkomplikovat.
Je to přinejmenším nepříjemné chování, ale my tu nejsme od toho, abychom soudili, ale abychom pochopili, co se za tímto sklonem k výčitkám skrývá.
Vidím jen to špatné
Psychologie může podat několik vysvětlení tohoto jevu, kdy člověk vidí pouze chyby druhých. Tento jev může být ovlivněn kombinací psychologických, emocionálních a sociálních faktorů.
Prvním a nejčastějším důvodem je nízké sebevědomí. Lidé, kterým chybí sebedůvěra, často kritizují druhé, aby si zvýšili vlastní sebevědomí. Takto „zdůrazňováním chyb druhých zažívají pocit nadřazenosti, který jim pomáhá uniknout z vlastní nejistoty“.
Tento jev může, ale nemusí souviset s jiným, který může dobře vysvětlit situaci. V psychologii se tomu říká„psychologická projekce“. Znamená to, že „člověk přisuzuje své vlastní nedostatky a vnitřní konflikty druhým“. To znamená, že „místo aby se postavil čelem ke svým vlastním slabostem, raději je vidí u druhých, a vyhýbá se tak nepříjemným pocitům, které uznání vlastních omezení způsobuje“.
Nejsem tak špatný
Ve stejném duchu jako o této psychologické projekci hovoří o „naivním realismu a sklonu k sebeobnažování“ jako o možných příčinách tohoto kritického postoje k druhým.
Obojí hraje v tomto jevu důležitou roli, protože lidé mají tendenci věřit, že jejich vnímání světa je jediné správné. A to je nabádá k tomu, aby viděli chyby u druhých a ospravedlňovali nebo bagatelizovali své vlastní.
K tomu je třeba dodat, že „neustálá kritika může sloužit jako nástroj sociálního sbližování“. Je typické, když se s někým přátelíte, protože máte „společného nepřítele“. Problémem je, že „takové vztahy založené na negativitě jsou obvykle nezdravé“. „Tento vzorec je často spojen s minulými zkušenostmi, kdy kritika byla obranným mechanismem.“
Je čas se bránit
Prvním krokem je pochopit, proč k tomu dochází. Je však důležité vyvinout si techniky, které nám umožní bránit se proti těmto lidem, kteří jako by na druhých viděli jen to špatné a neustále nám vytýkají to, co považují za nedostatky.
Že „neustálé výčitky a kritika mohou zanechat hluboké emocionální stopy, které ovlivňují různé oblasti psychické a sociální pohody“. Navíc to, že neustálé vystavování se takovým lidem může vést k nízkému sebevědomí a ztrátě sebedůvěry.
Naštěstí můžeme zavést hranice pomocí několika jednoduchých technik, které psycholog doporučuje aplikovat co nejdříve.
Identifikace
Prvním krokem je samozřejmě identifikace potenciálně toxického profilu. Ne každý, kdo nás kritizuje, vidí pouze chyby. Kritika může v našem životě hrát konstruktivní roli, pokud vychází ze sebevědomí a soucitu.
První, co musíme udělat, je tedy pochopit, kdy se kritika stává emocionálně toxickou. Pro začátek bychom se měli obávat, že „tato kritika není konstruktivní, ale destruktivní“. Zejména tehdy, když je doprovázena „přehlížením úspěchů a kvalit druhé osoby a vyvolává v ní pocit méněcennosti nebo neschopnosti“. Tato snaha o ponížení,,může mít podobu sarkasmu, zesměšňování, urážek, a to jak v soukromí, tak na veřejnosti“.
Dalším znakem, kterého bychom se měli obávat, je citová manipulace. Pokud vás někdo neustále nutí cítit se provinile, používá výčitky k ovládání vašich rozhodnutí, společenského okruhu a dokonce i vaší citové nezávislosti, měli byste se znepokojovat.
Důvěra
Chcete-li se před tímto typem lidí ochránit, musíte se „naučit vyjadřovat své pocity a potřeby jasně a s respektem, aniž byste upadali do agrese nebo pasivity“.
To znamená, že musíme „umět říci ‚ne‘, když je to nutné, a stanovit jasné hranice“, které nám umožní zachovat si nezávislost a vyhnout se citovému vyčerpání.
V tomto smyslu „musíme mít na paměti, že stanovení hranic je právo, které nám pomáhá udržovat vyrovnanější a zdravější vztahy“.
Přejděte k věci
Jakmile si vytvoříte správný způsob komunikace, musíte přejít k věci. K tomu je třeba „identifikovat, jaké chování vám ubližuje“, abyste je mohli sdělit přímo a „doprovodit svá slova důslednými činy“.
To znamená, že „pokud druhá osoba nerespektuje naše hranice, je v pořádku se distancovat nebo omezit kontakt, abyste se ochránili“. To vyžaduje důslednost a je předpokladem sebeobrany.
Negativní tvrzení
A konečně, pokud není možné se od dotyčné osoby distancovat, můžeme použít specifické techniky reakce na kritiku, jako je negativní tvrzení. Ta spočívá v „klidném uznání, že kritika je pravdivá“. To znamená, že bychom neměli automaticky přijímat jako pravdivé to, co nám někdo říká.
Další technikou je „mlžná banka“, která spočívá v „přijetí názoru druhé osoby, aniž bychom ztratili svůj vlastní“. A konečně dalším nástrojem je boj s negativními myšlenkami, které se mohou objevit, pomocí pozitivních afirmací, které posilují naši sebedůvěru.
