Odborníci analyzují emocionální faktory a mentální mechanismy, které vysvětlují neustálý kritický postoj k druhým lidem.
Zvyk zaměřovat se výhradně na chyby druhých a ignorovat jejich přednosti může být mnohem víc než jen otravné chování. Podle odborníků na duševní zdraví se za tímto chováním může skrývat hluboká nejistota a nevědomé obranné mechanismy.
Podle psychologů způsob posuzování často odráží nízké sebevědomí; pro takové lidi je zdůrazňování chyb druhých lidí způsobem, jak se vnitřně prosadit. Jedním z mechanismů, který obvykle vstupuje do hry, je projekce, proces, při němž jsou konflikty, které jsou ve skutečnosti vlastní, připisovány druhým. Poukazováním na to, co nelze vnitřně přijmout, se člověk vyhne bolesti, kterou by mu způsobilo čelení těmto osobním obtížím.
K dalším jevům, které tento vzorec chování podporují, patří naivní realismus, kdy se za správný považuje pouze vlastní názor, a sklon k sebeobviňování, který umožňuje ospravedlňovat vlastní chyby a zveličovat chyby druhých. Pro některé může být kritika dokonce sociální strategií: nalezením „společného nepřítele“ si vytvářejí vazby, i když křehké a založené na negativismu.
V případech, kdy je kritika doprovázena sarkasmem, pohrdáním nebo manipulací, je třeba omezit kontakt nebo se uchýlit ke speciálním technikám, jako je negativní tvrzení nebo „mlžná banka“, které umožňují neutralizovat útok bez přímé konfrontace.
