Emocionální spojení, spontánní jednání a citlivost na sociální prostředí určují neviditelné vzorce chování, které nás charakterizují jako jedince.
V každodenních situacích, jako je stolování v restauraci, mohou některá zdánlivě jednoduchá gesta poskytnout hluboký vhled do osobnosti. Jedním z nich je pomoc číšníkovi na konci obsluhy tím, že mu podáme talíře nebo sebereme příbory. Ačkoli to mnoho lidí dělá bezmyšlenkovitě, z psychologického hlediska je tento druh jednání důležitý.
Jistý novinář analyzoval fenomén těch, kteří spontánně a nezištně pomáhají personálu restaurace. Podle studie patří toto chování k tzv. prosociálnímu chování, projevu empatie, který nesleduje odměnu, ale vyplývá z upřímného vztahu k druhé osobě.
U těch, kteří se například rozhodnou uklidit zbytky jídla nebo přemístit již použité nádobí, aby si usnadnili práci, lze vidět jasný záměr pomoci v rušném prostředí. V restauracích s vysokou fluktuací taková pomoc, i když minimální, odlehčuje těm, kteří neustále obsluhují stoly.
