Na schopnost zapamatovat si sny má vliv mnoho faktorů, a to jak individuálních, tak faktorů prostředí.
Podle poměrně konzervativních odhadů více než polovina Čechů nemá v noci dostatek spánku (některé studie uvádějí až 80 %). Tento problém má hluboké důsledky pro lidské zdraví.
Z hlediska výzkumu spánku jsou jedním z nejpozoruhodnějších aspektů sny (které hovorově nazýváme sny): přirozeně se vyskytující změněný stav vědomí, v němž náš mozek vytváří složité vnitřní prožitky. Předpokládá se, že lidé sní většinu nocí, i když si je po probuzení často nepamatují.
Sny a různé fáze spánku
Nová studie zkoumala faktory spojené se zapamatováním snů a snažila se odpovědět na otázku, proč si je někteří lidé zřejmě pamatují lépe než jiní. Za tímto účelem autoři analyzovali údaje od 217 zdravých dobrovolníků, kteří si každé ráno po dobu 15 dnů zaznamenávali své sny, zatímco jejich odpočinek a kognitivní funkce byly zaznamenávány pomocí ručních zařízení a psychometrických testů.
Podle dostupných údajů prochází spánek během noci několika fázemi: první fází je lehký spánek (N1), druhou hlubší spánek (N2), třetí ještě hlubší spánek (N3), nazývaný také pomalé vlny, a nakonec fáze rychlých očních pohybů (REM), která je nejvíce spojena se sny.
Analýzy této skupiny vědců tedy ukázaly, že lidé, kteří měli tendenci spát déle ve fázi hlubokého spánku (a tedy měli tendenci spát déle ve fázi REM), si častěji vybavovali své sny. Dalším důležitým zjištěním bylo, že mladší lidé si pamatovali více detailů než starší lidé. Účastníci studie si navíc lépe pamatovali sny v zimě než na jaře, což ukazuje na vliv prostředí nebo cirkadiánních rytmů (souvisí s cykly bdění a spánku, které jsou ovlivňovány faktory, jako je přirozené světlo).
Snění ve snech a snění ve skutečnosti
Zajímavým zjištěním je, že ti, kteří si lépe pamatovali své sny, měli také větší pravděpodobnost, že budou snít ve dne. To podle nich naznačuje, že sklon mozku ke spontánním zážitkům přesahuje spánek a rozšiřuje se i na bdělé činnosti.
Zjistili také, že lidé, kteří na začátku studie tvrdili, že si své sny nepamatují, si je v průběhu studie vybavovali stále lépe, což může naznačovat, že aktivní snaha vybavit si je může pomoci zlepšit naši paměť na sny.
Z toho můžeme vyvodit závěr, že vybavování snů zřejmě závisí na kombinaci několikafaktorů, včetně podmínek spánku, ranního přemýšlení o nich a bloudění myslí během dne. To znamená, že autoři se domnívají, že zde hrají roli jak individuální faktory, tak faktory prostředí, což je v souladu s aktuálně dostupnými údaji. V každém případě upozorňují, že neschopnost vybavit si sny by neměla být důvodem k obavám a že se ve skutečnosti jedná o nejběžnější jev.
