Přeskočit na obsah

Co to znamená nechtít při chůzi šlapat na čáry na podlaze, psychologicky řečeno.

Vyhýbat se šlapání na čáry na podlaze může na první pohled vypadat jako dětská hra nebo prostý rozmar. Pro mnoho lidí však toto chování není rozmar, ale hluboká vnitřní potřeba, která se jim vnucuje s velkou silou. V některých případech může souviset s obsedantně-kompulzivní poruchou (OCD), duševním onemocněním, kterým trpí miliony lidí na celém světě. Činnost vyhýbání se čarám, hranám nebo prasklinám v podlaze není založena na konkrétní logice, ale může u osoby, která ji provádí, vyvolat intenzivní úzkost, pokud ji nedodrží, doprovázenou pocitem, že by se mohlo stát „něco špatného“, pokud toto pravidlo, které si sama uložila, nedodrží.

Co to znamená nechtít při chůzi šlapat na čáry na podlaze, psychologicky řečeno.

Toto chování lze zařadit mezi tzv. kompulzivní chování: opakované činnosti, které jsou prováděny v reakci na posedlost s cílem snížit nepříjemné pocity, které způsobuje. V případě lidí, kteří nešlapou na čáry na podlaze, se kompulze může projevovat jako obsedantní, nelogická a znepokojující myšlenka, například že se někomu stane nehoda nebo se něco pokazí, pokud na čáru šlápne. Osoba ví, že tato myšlenka nemá reálný základ, ale nemůže zabránit tomu, aby se úzkost zvyšovala, pokud rituál neprovede. Ačkoli se toto chování může vyskytovat i u lidí bez klinické diagnózy, pokud výrazně zasahuje do každodenního života nebo způsobuje úzkost, může být známkou OCD. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) patří tato porucha mezi deset nejpostiženějších stavů na světě, pokud jde o sníženou kvalitu života.

Co znamená nešlapat při chůzi na čáry na podlaze

Nutkání s psychologickými kořeny

Nešlapání na čáry na podlaze je jedním z nejčastějších nutkavých chování spojených s mírnými až středně těžkými formami OCD. V mnoha případech toto chování začíná v dětství a může přetrvávat nebo se znovu objevit v dospělosti, zejména ve stresových situacích. Potřeba vyhýbat se určitým čarám nebo vzorům může souviset s nevědomou potřebou kontroly. Nepředvídatelnost prostředí může vyvolávat úzkost a mysl reaguje vytvořením libovolných pravidel, která dávají (iluzorní) pocit řádu a ochrany.

Z pohledu kognitivně-behaviorální psychologie bylo studováno, jak se tento druh chování posiluje v bludném kruhu: člověk náhodně šlápne na čáru, zažívá úzkost a pak se tomu v budoucnu vyhýbá, aby si na chvíli ulevil.

Tato úleva posiluje nutkání. Podle amerického Národního ústavu duševního zdraví (NIMH), jedné z nejuznávanějších institucí v oblasti výzkumu OCD, může toto chování zabrat značnou část dne a narušit funkčnost, pokud není řádně léčeno.

Mezi hrou a poruchou

Je důležité objasnit, že ne každý člověk, který se vyhýbá přešlapování na místě, trpí obsedantně-kompulzivní poruchou. U mnoha dětí je toto chování součástí dětských her nebo rituálů, v nichž se mísí prvek hry s představivostí a touhou po struktuře. V takových případech obvykle nedochází k žádnému trápení nebo narušení každodenního života. Pokud však toto chování trvá déle, než se v daném věku očekává, nebo způsobuje výrazné nepohodlí, je třeba bít na poplach.

OCD se obvykle projevuje širokou škálou příznaků, přičemž velmi časté jsou příznaky související se symetrií, řádem a kontrolou. Jedním z takových projevů může být vyhýbání se čarám spolu s dalšími, jako je srovnávání předmětů nebo opakování frází v duchu.

Podle britské Národní zdravotní služby (NHS) si lidé s OCD často uvědomují, že jejich myšlenky nebo chování jsou nesmyslné, ale mají pocit, že nad nimi nemají žádnou kontrolu, což ještě zvyšuje pocity bezmoci.

Funkce kompulzí: uklidnit nekontrolovatelné.

Co to znamená nechtít při chůzi šlapat na čáry na podlaze, psychologicky řečeno.

V mnoha případech nemají kompulze logický, ale emocionální smysl. Člověk, který se vyhýbá přešlapování na místě, tak nečiní proto, že by věřil, že to objektivně změní realitu, ale proto, že to nějakým způsobem zmírňuje jeho úzkost.

Mezi nejúčinnější způsoby léčby tohoto chování proto patří kognitivně-behaviorální terapie, zejména technikaExposure Prevention Response (EPR). Ta spočívá v postupném a kontrolovaném vystavování se obávané situaci (např. šlápnutí na čáry na podlaze), aniž by se člověk dopouštěl nutkání, takže se mozek naučí, že se nic špatného neděje. Součástí může být i medikamentózní léčba selektivními inhibitory zpětného vychytávání serotoninu pod lékařským dohledem.

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Je důležité sledovat, zda je chování spočívající ve vyhýbání se čarám nebo vzorům sporadické, nebo zda je součástí širšího vzorce obsedantních myšlenek a nutkavých činů.

Pokud je osoba přesvědčena, že musí provádět určité rituály, aby „měla věci v pořádku“, pociťuje výrazné nepohodlí, pokud tak nečiní, nebo na tyto činnosti plýtvá časem a energií, může být čas navštívit odborníka.