Když někdo pevně prohlásí, že „je dobré být sám“, může to vypadat jako projev citové nezávislosti nebo zralé životní volby. Za touto větou se však může skrývat mnohem více významů, od skutečného uspokojení z nezávislosti až po složité obranné mechanismy proti obavám z odmítnutí, osamělosti nebo citové méněcennosti. Ve společnostech, kde je citová vazba idealizována, jsou ti, kteří se rozhodnou pro samotu, často považováni za chladné, traumatizované nebo asociální, i když to není vždy spravedlivé ani pravdivé.
Psychologové a odborníci upozorňují, že tuto frázi nelze vždy brát doslova. V některých případech je to nejvíc diplomatický způsob, jak říct „raději se vyhýbám zklamání“ nebo jak ospravedlnit odcizení, které má ve skutečnosti hluboké kořeny v minulých zkušenostech citové bolesti. Podle výzkumu, který zveřejnila Světová zdravotnická organizace (WHO), je nechtěná osamělost spojena s vysokou mírou úzkosti a deprese, zatímco dobrovolná a dobře zvládnutá osamělost může podporovat kreativitu, péči o sebe a osobní růst. K pochopení toho, proč se někdo „cítí dobře, když je osamělý“, je tedy zapotřebí nuance a citlivost a neměla by být vnímána ani jako vada, ani jako absolutní ctnost, ale jako stav, jehož význam se liší v závislosti na citové historii každého člověka.
Rozdíl mezi osamělostí a pocitem osamělosti
Jedním z klíčových rozdílů, které musíme rozlišovat, je rozdíl mezi fyzickou a emocionální osamělostí. Člověk nemusí mít partnera nebo žít s jinými lidmi, ale přesto se cítí naplněný, spojený sám se sebou a spokojený se svými sociálními vazbami. Jedná se o zvolenou osamělost založenou na vědomé touze být sám se sebou.
Naproti tomu pocit osamělosti zahrnuje prožívání citovéprázdnoty, neuspokojené potřeby citového spojení. Když někdo tvrdí, že se cítí dobře, když je sám, stojí za to prozkoumat, zda jde o skutečnou volbu, nebo o způsob, jak skrýt nevyřešené citové problémy.
Emoční autonomie nebo ochranné brnění
Tvrzení, že se člověk cítí dobře, když je sám, může odrážet vysokou míru emoční autonomie, ale může také zakrývat obrannou strukturu zrozenou z nedůvěry. Ti, kdo mají zkušenosti s odmítnutím, zradou nebo citovým ponížením, se mohou naučit chránit se tím, že se budou vyhýbat hlubokým vztahům. Izolace se tak stává formou sebeobrany.
Podle zprávy Národního ústavu duševního zdraví (NIMH) jsou vyhýbavé vzorce vazby, při nichž je potlačována potřeba citové blízkosti, spojeny s ranými zkušenostmi s odmítnutím nebo citovým nedostatkem. Pro tyto jedince může být věta „cítím se dobře sám“ ochrannou bariérou proti strachu z dalšího utrpení.
Sociální tlak a mýtus romantické lásky
Žijeme v kultuře, která idealizuje život v páru. Od filmů až po sociální média převládá poselství, že plnosti života lze dosáhnout ve společnosti druhé osoby. Toto vyprávění může v těch, kteří se rozhodnou pro samotu, vyvolat pocit odsuzování, odmítání nebo dokonce méněcennosti.
V tomto kontextu může být osamělost také formou protestu, způsobem zpochybnění očekávání vnucených společností. Lidé, kteří si užívají svou citovou nezávislost, si často vytvoří silné návyky, angažované osobní zájmy a sebeúctu založenou spíše na vlastním uznání než na uznání druhých.
Kdy je osamělost varovným signálem
Ne všichni lidé, kteří jsou osamělí, si ji vybrali dobrovolně. Pro některé může být věta „cítím se dobře sám“ pokusem o racionalizaci nechtěné izolace. Tato rezignace může maskovat smutek, frustraci nebo nedostatek sociálních dovedností, které brání uspokojivým vztahům.
V takových případech může izolace prohloubit pocity odcizení a vytvořit začarovaný kruh. Je proto důležité věnovat pozornost příznakům, které toto tvrzení provázejí: pokud se objeví známky apatie, emočního vyčerpání nebo nedostatku cílevědomosti, můžeme mít co do činění se škodlivou osamělostí, která vyžaduje odbornou pomoc.
Osamělost jako příležitost k růstu
Osamělost však není vždy negativním jevem. Při zralém přístupu může být úrodnou půdou pro osobní růst. Lidé, kteří během období osamělosti hluboce poznali sami sebe, si rozvíjejí větší schopnost sebereflexe, emoční odolnosti a soucitu se sebou samým.
Dobrovolná samota umožňuje přesměrovat energii na osobní koníčky, tvůrčí projekty nebo vnitřní léčebné procesy. Mnoho vlivných osobností filozofie a vědy našlo v samotě potřebný prostor pro hluboké zamyšlení. Samota zdaleka není nevýhodou, může být naopak silnou stránkou.
Jak podpořit člověka, který říká, že se cítí dobře, když je sám?
Pokud vám přítel nebo blízká osoba tvrdí, že se cítí dobře o samotě, nepředpokládejte automaticky, že lže nebo že s ním není něco v pořádku. Místo zpochybňování jeho tvrzení je lepší vytvořit prostor pro otevřené naslouchání, kde může prozkoumat své skutečné pocity.
