Slova a myšlenky, které vyjadřujeme, mohou naznačovat, že je člověk nešťastný; názor odborníka na tuto problematiku.
Mnoho nešťastných lidí se snaží svůj vnitřní stav skrýt a ukázat se z druhé strany.
Štěstí je jedním z cílů, o který se naprostá většina lidí snaží a přeje si ho dosáhnout už tisíce let. V současné době je stále ústředním tématem úvah a diskusí ve veřejné i soukromé sféře. podle odborníků existují běžné fráze, které mohou naznačovat, že člověk není se svým životem spokojen.
Některé často opakované fráze mohou odrážet frustraci nebo rezignaci.
Slova, která používáme, neodrážejí jen naše myšlenky, ale prozrazují i hluboké aspekty naší emocionální pohody.
Zde jsou fráze, které podle psychologů vyslovují nešťastní lidé
- „Nejsem dost dobrý…“, „Nemohu…“, „Necítím se sebejistě…“, „Nemám na to…“ a „Neuspěji…“. – Všechny tyto projevy svědčí o sebedestruktivních řečech. Takové myšlenky snižují sebedůvěru, snižují produktivitu, minimalizují potenciál každého člověka a v konečném důsledku podkopávají jakoukoli šanci na úspěch v tom, co se snaží dělat.
- „Pokud se něco může pokazit, určitě se to stane mně“. Další častou myšlenkou je: „Určitě jsem něco udělal špatně.“ V tomto případě se jedná o „špatnou“ myšlenku. Jde o vytváření negativních předpokladů a je to jedna z nejčastějších forem negativního myšlení. Pro mnoho nešťastných lidí je tento postoj „sklenice je poloprázdná“ , obvyklý a automatický. „To, jak se rozhodnete vztahovat ke svým okolnostem, určuje, zda bude zkušenost pozitivní, nebo negativní. Tato volba vás může okamžitě učinit silnějšími nebo slabšími, šťastnějšími nebo smutnějšími, posílit vás nebo z vás udělat oběť,“ vysvětluje odborník.
- „Nikdy nebudu tak úspěšný jako on/ona“. A další běžné myšlenky, jako např: „Proč se všem v životě daří, jenom mně ne?“; „Podívej, čeho on/ona dosáhl/a, a já jsem pořád tam, kde jsem“; „On/ona je vždycky šťastný/á, nechápu, jak to zvládá“; „Je mnohem hezčí než já“; „Už bych měl/a mít dům jako moji kamarádi“; „Všichni mají pár a já jsem pořád svobodný/á“; „Můj život je ve srovnání s životy ostatních katastrofa.“ Nepříznivé srovnávání se s ostatními je jedním z nejjednodušších a nejčastějších způsobů, jak se cítit špatně.
- „Kdybych jen neudělal tu chybu, všechno by bylo jinak“. A další podobné fráze, jako například „Nemůžu přestat myslet na to, co jsem ztratil“ a „Vždycky jsem všechno pokazil…… Nikdy se nezměním“, představují negativní postoje k minulosti, vzorec myšlení, který člověku brání v pohybu vpřed. Odborník vysvětluje, že je třeba se z minulosti poučit, ale nezabývat se tím, co se stalo.
- „Vždycky se kvůli nim cítím špatně, ať udělám cokoli“. Takové věty přenášejí moc nad situací na jinou osobu, ponechávají mluvčího v pasivní roli nebo v roli oběti a odrážejí negativní přesvědčení o obtížných lidech.
- „Nikdy jsem neměl takové příležitosti jako jiní, proto jsem takový, jaký jsem.“ V takovém případě je třeba si uvědomit, že se jedná o „nešťastného člověka“. Touha obviňovat druhé je dalším rysem nešťastných lidí. „Kdyby byli moji rodiče jiní, byl bych šťastný“ a „Za to, že teď nikomu nevěřím, může můj bývalý“ jsou další velmi časté výroky. Obviňování lze definovat jako svalování odpovědnosti za osobní neštěstí na druhé a zaujímání pozice oběti.
- „Nikdy si neodpustím, co jsem udělal“. Je to snaha odpustit sám sobě, běžná emocionální překážka, která podněcuje pocit viny a brání uzdravení. Preston Nee zdůrazňuje, že „každý má možnost vyhnout se opakování chyb z minulosti a změnit sebe i druhé k lepšímu“.
- „Bojím se, nevím, jestli to dokážu“. Strach ze selhání je často spojen s perfekcionismem a způsobuje velký tlak. „Ať se snažíme sebevíc, být dokonalý prostě není v lidských silách,“ uzavírá odborník.
Pozornost věnovaná frázím, které vyslovují ostatní, může pomoci identifikovat nešťastné lidi/.
Čas od času zažíváme negativní myšlenky, ale nejdůležitější je, jak se cítíme při určitých událostech. To může být rozhodující faktor mezi důvěrou a strachem, nadějí a zoufalstvím, dominancí a obětí, štěstím a neštěstím.
