Tento typ komunikace u dětí vytváří základ pro rozvoj lepších sociálních vztahů založených na vlastních názorech a sebedůvěře.
Fráze, které svědčí o vysoké emoční vyspělosti.
Některé děti mají úžasnou schopnost zvládat složité emoce již od útlého věku. Stává se to tehdy, když čelí situacím s emoční zralostí neobvyklou pro jejich věk. Mají také tendenci činit tak klidně, s respektem a empatií, což často překvapuje rodiče, vychovatele a pečovatele.
Podle odborníků se tato úroveň emoční inteligence projevuje v jednoduchých větách, které jsou pronášeny přirozeně, ale prozrazují hluboké porozumění sobě samým i světu kolem nich. Tyto výrazy nejsou naučenými reakcemi, ale známkami toho, že se u dítěte rozvíjejí mechanismy potřebné k pochopení a vyjádření jeho emocí.
Jsou odrazem dobré sebeúcty.
Identifikace těchto výrazů je vynikajícím nástrojem pro určení dobrého zvládání emocí v dětství. Tyto výrazy poskytují náhled na to, jak dítě zpracovává to, co prožívá a cítí.
Uvědomění si, že emoce nemusí být negativní, je důležitým krokem k dosažení emoční rovnováhy. Děti, které takto vyjadřují své pocity, prokazují, že je přijímají a že je neposuzují, což jim umožňuje se s nimi zdravě vyrovnat. Příkladem je používání frází, které potvrzují emoce, například „to je v pořádku, že jsi smutný“.
Otevřeně mluvit o tom, jak se cítí.
Dalším klíčovým znakem vysoké emoční inteligence je emoční seberegulace. Je to jasný znak toho, že dítě chápe, kdy potřebuje vypnout, odejít od hluku nebo snížit intenzitu, což velmi dobře vyjadřuje věta „potřebuji být sám“. Odpoutání se od ostatních bez strachu nebo pocitu viny je známkou emoční vyspělosti.
Spontánní empatie je jednou z nejcennějších a těžko naučitelných vlastností. Když se dítě ptá na emoční stav druhého, aniž by k tomu bylo vyzváno, prokazuje tím větší schopnost citově se propojit se svým okolím.
Takové věty svědčí o dobré citové výchově.
Schopnost jasně vyjádřit své hranice je další klíčovou vlastností. Fráze jako „To se mi nelíbí“ ukazují na sebedůvěru a sebeúctu. Nejde o to něco z rozmaru odmítnout, ale mít vlastní názor a sebevědomě ho sdělit ostatním.
Přijmout své chyby bez dramatu je další známkou sebevědomí. Dítě, které přiznává své chyby beze strachu z odsouzení, ukazuje otevřenost k učení a osobnímu růstu. Vyjadřování myšlenek také odráží sebedůvěru a ochotu aktivně se podílet na řešení problémů.
Tento postoj rozvíjí sociální dovednosti dětí, které jsou pro ně v dospělosti velmi potřebné.
Tyto projevy se nevyskytují náhodně a nejsou pouze výsledkem temperamentu. Emoční inteligenci lze rozvíjet a důležitou roli pro to hraje prostředí. Zásadní význam má vytváření prostředí, kde jsou emoce rozpoznávány , kde je podporováno aktivní naslouchání a kde se učíme zvládat stres.
Je třeba mít na paměti, že děti se učí především napodobováním, takže při pozorování dospělých, kteří dobře zvládají své emoce, budou mít tendenci toto chování opakovat. Fráze, které ukazují na vysokou úroveň emoční inteligence, nejsou ojedinělým jevem. Odrážejí bezpečné prostředí a výchovu založenou na respektu, naslouchání a empatii. Rozvíjení této inteligence od dětství vytváří základ pro zdravější vztahy a větší odolnost v dospělosti.
