Za zlozvykem chodit pozdě nemusí být vždy nezájem, někdy vysvětlení spočívá ve způsobu, jakým člověk vnímá plynutí času.
Zde jsou důvody, proč lidé chodí pozdě, podle psychologie.
Nedochvilnost je často příčinou podráždění a frustrace, zejména u těch, kteří si váží úcty k času druhých lidí. Ať už se jedná o schůzku, rande nebo jen posezení s přáteli, pozdní příchod může být interpretován jako neúcta, bezohlednost nebo dokonce sobectví. Ne všichni lidé, kteří nedodržují časový rozvrh, to však dělají se zlým úmyslem, mnozí tvrdí, že se tomu „nemohou vyhnout“, jako by to patřilo k jejich povaze.
Toto opakované chování, tak každodenní a rozporuplné, upoutalo pozornost psychologů, kteří se jím začali hlouběji zabývat. Co stojí za nedochvilností? Je to osobnostní problém, zlozvyk, nebo příznak něčeho složitějšího?
Co znamená být nedochvilný?
Z psychologického hlediska není nedochvilnost jen zlozvyk, může souviset s různými osobnostními rysy a zvláštními formami vnímání času. Někteří lidé, zejména ti kreativní, impulzivní nebo roztržití, mají tendenci podceňovat čas, který jim zabere dokončení nějaké činnosti nebo příchod na správné místo. Tento jev je znám jako „chyba plánování“, kognitivní zkreslení, které ovlivňuje odhad času.
Kromě toho někteří lidé nevnímají čas jako přímku, strukturovanou a měřenou v přesných minutách, ale jako sled pružnějších okamžiků. V mnoha případech to souvisí se způsobem výchovy, kulturním prostředím nebo mírou tolerance vůči frustraci. Nedochvilnost tak může být projevem dezorganizace, ale také úzkosti, samomluvy nebo prokrastinace.
Dalším důležitým faktorem je vědomá či nevědomá snaha udržet si určitou kontrolu nad situací. Pozdní příchod může být způsobem, jak demonstrovat svou moc, získat pozornost nebo se vyhnout nepříjemným okamžikům. Někdy je dokonce spojeno s perfekcionismem, kdy lidé chodí pozdě, protože mají pocit, že nemohou odejít, aniž by dokončili všechny detaily své rutiny. V takových případech nedochvilnost není lhostejnost, ale přemíra vnitřního tlaku.
V konečném důsledku může mít nedochvilnost mnoho příčin a významů a nemusí vždy odrážet lhostejnost vůči druhým. Psychologie doporučuje podívat se dál než na počáteční rozčilení a zvážit, že nedochvilnost je často jen příznakem něčeho hlubšího, co by stálo za to pochopit, než začneme soudit.
