Podle renomovaného psychoanalytika jsou láska a práce dva hlavní pilíře naší emoční stability. Co se stane, když se jeden z nich zhroutí?
Psychoanalytik aautorita v oblasti duševního zdraví opakovaně objasnil faktory, které nejvíce ovlivňují naši emocionální rovnováhu. V jedné ze svých přednášek zopakoval základní myšlenku svého uvažování: „Když je člověk šťastný s tím, s kým je, a spokojený s tím, co dělá, bude zdravým člověkem.“ V tomto případě se jedná o to, že člověk, který je šťastný s tím, co dělá, je zdravý.
Z klinického hlediska není toto tvrzení bezvýznamné. Že když je člověk zapojendo vztahu, ve kterém trpí nebo pracuje v nepříznivém prostředí, je otázkou času, kdy se objeví emocionální nebo fyzické následky.
Co se stane, když se jeden z těchto pilířů zhroutí?
Pokud se v práci necítíte dobře, vyhledejte pomoc svých blízkých nebo odborníků.
Když se jeden z těchto dvou pilířů rozkolísá, máme tendenci opírat se o druhý, abychom udrželi rovnováhu. Často se stává, že když jedna opora selže, druhá nás podrží. Pokud nás opustí milovaná osoba, druhý den ráno se stejně musíme umýt, učesat, obléknout, protože musíme jít do práce.
Tato rutina, která se někdy může zdát automatická, může mít obrovskou terapeutickou sílu, pokud probíhá ve zdravém prostředí. Práce, kromě své ekonomické funkce, může být místem sounáležitosti, uznání, kreativity a dokonce i emocionální podpory: „A pokud se v práci dobře bavíme, jsme kreativní, máme rádi to, co děláme, jsme uznávaní a máme dobré přátele….. řekneme jim o svém smutku a oni nás podpoří.“
Jak ale sám upozorňuje, může to být i naopak : „Někdy je to naopak: někoho vyhodí z práce a jeho blízcí ho podporují.“
Šťastné vztahy pomáhají překonávat překážky.
Z psychoanalytického hlediska odborník zdůrazňuje holistický pohled na člověka, kdy duševní zdraví závisí nejen na léčbě, ale také na konkrétních životních podmínkách: vztazích, plánech, pocitu sounáležitosti a schopnosti užívat si každodenního života.
Jeho úvahy nás nutí nejen k přehodnocení priorit, ale také ke zhodnocení kvality našich vztahů a našeho postoje k práci nikoli jako k povinnosti, ale jako k možnému zdroji zdraví či utrpení.
