Pochopit, odkud pramení naše volby, které nám umožní porušit vzorce chování ve vztazích zděděné z dětství.
Důvodem, proč opakujeme vzorce, je to, co jsme se naučili v dětství.
Ve složité oblasti párových vztahů je mnoho žen překvapeno, že aniž by si stanovily takový cíl, vybírají si vždy partnery velmi podobné. Navzdory rozdílům se konflikty, prázdnota nebo zklamání opakují, jako by se řídily neviditelným scénářem. Psychologie na to má jasnou odpověď: vše začíná utvářením citových vazeb a vzorců, které si neseme od nejranějších fází života, aniž bychom si to uvědomovali.
Za každou milostnou volbou se skrývají nahromaděné emoční zkušenosti, nevyřešená traumata a nevědomé potřeby. Tato hluboká dynamika nás může nenápadně tlačit k tomu, abychom vyhledávali to, co je nám známé, i když to pro nás není nejzdravější.
Náš mozek má tendenci opakovat to, co je nám známé, i když to pro nás není nejzdravější.
Od dětství se učíme,jak funguje připoutání, prostřednictvím našich prvních autorit: rodičů nebo pečovatelů. Tyto první vazby vytvářejí vzorec připoutání, který určuje, jak vnímáme lásku, odmítnutí, bezpečí nebo zavržení. Pokud v těchto fázích zažijeme citovou nejistotu, je pravděpodobné, že se v dospělosti budeme snažittuto dynamiku kompenzovat,opakovat nebo znovu zažívat, i když nevědomě.
Opakování vzorců nemusí nutně znamenat špatnou volbu, ale spíše pohyb v rámci známého. Lidský mozek vyhledává emocionální soudržnost, i když tato soudržnost udržuje nezdravou dynamiku, protože známé, i když je nezdravé, vytváří falešný pocit bezpečí.
Dynamiku nevědomě opakujeme.
Prvním krokem k vymanění se z tohoto opakování je sebepozorování. Identifikace toho, jaké postoje přitahujeme, jaké potřeby se snažíme naplnit a jaká emocionální zranění za sebou vlečeme, je základem pro budování zdravějších vztahů.
Důležité je také naučit se stanovovat hranice, rozpoznat, co ve vztahu skutečně potřebujeme, a vážit si své schopnosti cítit se dobře, když jsme sami. Pouze ze stavu vnitřního bezpečí můžeme budovat vztahy, které nejsou založeny na opakování chyb. Zbavit se zděděných vzorců chování ve vztazích není okamžitý proces, zahrnuje ohlédnutí zpět, pochopení původu našich rozhodnutí a odvahu budovat vztahy od začátku.
