Jedná se o zkratku popisující pět charakteristických osobnostních rysů: svobodný, nezralý, materialistický, posedlý prací a narcistický.
„Je třeba mít na paměti, že lidé trpící Simonovým syndromem si ho nejsou vědomi,“ řekl lékař .
Chybí jim emoční inteligence, jsou materialističtí, posedlí hromaděním úspěchu a sebestřední. Simonův syndromje zvláštní jev, který postihuje výhradně muže po třicítce a brání jim navazovat vážné vztahy.
Má podobnost se syndromem Petra Pana, který v 80. letech vytvořil psycholog Dan Keeley, jenž ve své stejnojmenné práci analyzuje vlastnosti lidí, kteří mají potíže s převzetím odpovědnosti, jež je vlastní dospělosti.
Tyto stránky však nejsou totéž. Patří do dvou různých typů společnosti, a v tom spočívá jejich rozdíl. Dnešní Simony ovlivňují technologie, zejména sociální média, věk absolutního já a změny v dynamice milostných vztahů.
„Muži je přes třicet, je svobodný, jediné, co chce, je nestýkat se se ženou. ‚Nechci přijít o svobodu,‘ říkají.„ „A jak se do této situace dostanou? Celé to prostředí, sociální média, pornografie je k tomu vedou.„,“ dodal.
Tento termín je zkratkou popisující pět charakteristik jejich osobnosti: S jako svobodný, I jako nezralý, M jako materialistický, O jako posedlý prací a N jako narcistický.
Termín je zkratkou popisující pět charakteristických rysů jejich osobnosti: S – svobodný, I – nezralý, M – materialistický, O – posedlý prací a N – narcistický. Shutterstock
- S – svobodní: „Chlubí se a chodí před ženami, touží se předvádět, promenádují se na molu ‚svobodných‘ a pak nechají nejsilnější z nich soutěžit o trofej.“
- I – Nezralost: „Setkáváme se s člověkem, který má sice dostatečnou profesní zralost (miluje svou práci, záleží mu na ní a je dobrým odborníkem), ale chybí mu citová zralost: neví, co je to svět citů, a nechápe, že s city je třeba zacházet s nasazením a pílí, protože jinak se vypaří.“
- M – materialismus: „Zajímá se o hmotné statky a snaží se vylepšit svou image pomocí předmětů a symbolů postavení.“
- O – Posedlost úspěchem: „Prioritou takového člověka je především dosáhnout dostatečného materiálního postavení a posílit svůj status. A pro to je ochoten obětovat vše“.
- N – Narcismus: „Neustále se točí kolem sebe, vždy se stará o to, aby na druhé udělal dobrý dojem, a také vyžaduje chválu, obdiv a uznání.“
Simonoffova psychologie
„Není to klinická diagnóza, dokonce se neobjevuje ani v žádné psychiatrické příručce,“ upozorňuje psycholog, odborník na duševní zdraví. „Je to spíše sociokulturní nálepka, která odráží to, jak se určité ideály mužnosti udržují tím, že se vyhýbají závazkům,“ dodává.
Podle psychologa nejde o „formu bytí“, ale o adaptivní reakci na dobu, která podporuje odtažitost, honbu za úspěchem a okamžité uspokojení. Odvolává se na psychoanalýzu, podle níž byly milostné vztahy vždy vnímány jako komplexní snaha, neboť láska není přirozený jev, ale spíše akt. „Dnes je však tento akt ještě složitější, protože žijeme v kultuře, která romantizuje individuální svobodu a démonizuje oběť,“ tvrdí.
Navzdory silnému kulturnímu vlivu na Simony však není možné hovořit o jejich charakteristikách bez znalosti jedinečné historie každého z nich. „Odmítání závazků“ může maskovat raná traumata, dysfunkční chování nebo dokonce křehké já, které se chrání tím, že se distancuje od ostatních, aby nebylo zraněno.
„V hloubi duše je jejich chování obranou proti riziku, které s sebou láska nese, tedy nechat se zasáhnout,“ zdůrazňuje.
Není to „forma chování“, ale adaptivní reakce na dobu, která podporuje odstup, honbu za úspěchem a okamžité uspokojení.
Důsledky spojování se Simonem
Lidé, kteří se s takovým člověkem sblíží, mají tendenci upadnout do pasti neustálého čekání na to, až se ten druhý přiblíží, zpracuje své emoce a změní se.
To nepochybně vede k opotřebení, zmatku a pocitu viny, protože nakonec přemýšlejí, zda nežádají příliš mnoho. „Taková dynamika vede k nevyváženému vztahu s velkou mírou idealizace, malou vzájemností a velkým utrpením,“ upřesňuje. Je jí jasné, že dalšími příznaky takových vztahů jsou úzkost, panika a obavy.
Je možné se toho zbavit?
V odpovědi na tuto otázku lékařka ujišťuje, že ano, z uvedeného chování je možné se vymanit . „Je třeba mít na paměti, že lidé trpící Simonovým syndromem si to neuvědomují. Když to vysvětlím třicetiletému chlapovi, řekne: ‚No tak, já to mám‘,“ připomněl odborník.
„Je to nevýhoda, omezení, musíte jim vysvětlit, že svoboda je o tom, že se můžete věnovat druhému člověku, který za to stojí,“ dodal. A dodal: „Problém je v tom, že si ani neuvědomují, že nějaký problém existuje, a mnozí ho úplně popírají.“
Lékař ujistil, že je možné se tohoto chování zbavit.
