To, jak mluvíme s dětmi, může určovat směr jejich emocionálního a kognitivního vývoje.
Jazyk má význam, který přesahuje rámec komunikace. Pokud jde o vzdělávání a vývoj dětí, každé slovo vyslovené dospělým má přímý vliv na sebevědomí, motivaci a jistotu dítěte. V této oblasti zanechává stopu jak to, co je řečeno, tak to, co není řečeno. V případě chytřejších dětí má vliv jazyka zvláštní význam.
Nejde o to, aby se k nim chovali shovívavě nebo je nadměrně opatrovali, ale aby rozuměli jejich specifickým potřebám a jednali podle toho. V opačném případě mohou některé zdánlivě neškodné poznámky potlačit jejich přirozenou zvědavost, snížit jejich aktivitu nebo dokonce ovlivnit jejich sebevědomí.
Toto je věta, kterou nejchytřejší děti nikdy neuslyší od svých rodičů
V rodinném a školním prostředí se často opakuje výraz, který je podle odborníků, jako je pedagog, obzvláště kontraproduktivní: „Teď na to není čas.“
Tento vzkaz se obvykle používá s cílem udržet pořádek nebo soustředit pozornost na konkrétní úkol. Když je však adresován chytřejším dětem, má depresivní účinek. Místo toho, aby pouze označil čas, stává se způsobem, jak diskreditovat jejich zásah, což může být interpretováno jako odmítnutí jejich iniciativy nebo způsobu uvažování.
Ve svých publikacích vysvětluje, že i když jsou tyto věty řečeny bez zlého úmyslu, nakonec dítěti sdělují, že jeho nápady nejsou vítány, pokud nezapadají do předem stanoveného scénáře.
Proč má tato fráze tak silný vliv na chytré děti?
Chytré děti obvykle vykazují vysokou emoční citlivost, nestandardní myšlení a silnou tendenci zpochybňovat normy nebo přísné struktury. Vzhledem k těmto zvláštnostem odpovědi typu „teď není čas“ nejenže nepomáhají nasměrovat jejich energii správným směrem, ale mohou je také přimět uzavřít se do sebe nebo ztratit motivaci k účasti.
Podle neuropsychologa emocionální vývoj jde ruku v ruce s intelektuálním. Pokud dítě cítí, že jeho přínos není oceňován, může utrpět jeho sebevědomí a s ním i jeho ochota učit se. V tomto smyslu fráze, které omezují, aniž by vysvětlovaly a poskytovaly vodítka, nakonec vedou k výsledku opačnému než je žádoucí.
Pedagog zdůrazňuje, že nejde o to, aby se dětem dovolilo mluvit bez kontroly nebo je přerušovat, kdykoli se jim zachce, ale o to, aby se jejich zásahy legitimizovaly, zasadily do kontextu a správně nasměrovaly. Místo toho, abyste je odmítali uzavřenou frází, můžete zvolit tyto alternativy:
- „To je velmi zajímavý nápad, vraťme se k němu později.“
- „Rád bych si to poslechl později, až bude klid.
- „Teď máme jinou práci, ale nechci zapomenout, co jsi řekl.“
Jaká je role dospělých v utváření dětského myšlení?
V případě chytřejších dětí potřeba být vyslyšen a pochopen není rozmar. Je to součást jejich způsobu interakce se světem. Ignorování této vlastnosti může vyvolat zklamání nebo, co hůře, přimět je skrývat své myšlenky ze strachu, že budou považovány za nevhodné.
Odborník na pedagogiku a respektující výchovu připomíná, že dospělí hrají klíčovou roli jako zprostředkovatelé v procesu učení.
Nestačí jen předávat znalosti, je také nutné uznávat emoce, obavy a zájmy dítěte. V tomto smyslu by jazyk měl být nástrojem doprovázení, nikoli cenzury.
Další fráze, kterým je třeba se vyhnout
Kromě „teď není čas“ expert zmiňuje další výrazy, které mohou být škodlivé pro chytřejší děti, i když jsou řečeny neformálním tónem:
- „Nebuď tak nervózní.“
- „Tomu nerozumíš.“
- „Musíš být jako všichni ostatní.“
- „Není třeba všechno vysvětlovat.“
- „My víme, že to víš.“
Tyto fráze omezují sebevyjádření, individualitu a nadšení pro učení. Jejich neustálé používání může vést k utlumení takových vlastností dětí, jako je zvídavost a iniciativa.
