Některé výrazy, které se často používají v každodenním životě, mohou svědčit o nezdvořilém chování a nedostatku taktu v mezilidských vztazích.
Ačkoli se mohou zdát neškodné nebo běžné, některé formy vyjadřování mohou odrážet značnou emocionální odtažitost. Podle odborníků v oblasti duševního zdraví existují fráze, které nejen narušují možnost empatické komunikace, ale také poukazují na rigiditu myšlení a neochotu ke změnám. Podle psychologů jejich časté používání svědčí o obtížích při navazování zdravých vztahů s okolím.
Níže je uveden přehled sedmi běžných frází, které psychologové považují za známky nízké úrovně emoční výchovy a nepřipravenosti na upřímný dialog:
- „Co je, to je“ – to není jen vyjádření souhlasu, ale vyjadřuje lhostejný přístup k problémům druhého člověka. Obvykle tato fráze ukončuje nepříjemný rozhovor a umožňuje vyhnout se odpovědnosti nebo poskytnutí emocionální podpory.
- „Je mi to jedno“ – v kontextu, kdy druhá osoba vyjadřuje své pocity nebo obavy, může být tato fráze hluboce urážlivá. Znamená pohrdání emocionálním stavem druhé osoby a znemožňuje jakoukoli emocionální spojení.
- „Já jsem takový“ – podle odborníků slouží toto tvrzení jako štít proti kritice. Ti, kdo jej často používají, odmítají změnit chování, které může ovlivnit ostatní, a zachovávají si nepružnou identitu.
- „To není můj problém“ – více než stanovení zdravých hranic je to projev extrémní odtažitosti. Opakované používání této fráze svědčí o absenci oddanosti vztahu a sklonu k úniku od emocionálního zapojení.
- „To je hloupé“ – popření emocí nebo myšlenek druhých vede k okamžitému přerušení dialogu. Taková odpověď snižuje hodnotu partnera v dialogu a ztěžuje rozvoj vztahu založeného na respektu.
- „Já ti to říkal, já mám vždycky pravdu“ – v konfliktních situacích tento výraz svědčí o neustálé potřebě sebeutvrzení. Odborníci varují, že za takovými odpověďmi se často skrývá hluboká nejistota maskovaná nadměrnou sebedůvěrou.
- „Na takové věci nemám čas“ – Kromě otázky časového harmonogramu vyjadřuje tato fráze jasné pohrdání partnerem v rozhovoru. Používá se k tomu, aby se člověk vyhnul emocionálním rozhovorům, a odráží nízkou úroveň empatie a malou pozornost vůči pocitům jiných lidí.
