Odrážejí nízké sebevědomí, nejistotu a pocity méněcennosti, které prožívají.
Emocionální pohodu a štěstí můžeme projevovat svými každodenními zvyky a chováním, stejně jako naším jazykem. Podle psychologie tedy existuje pět frází, které nešťastní lidé často používají.
Naše vlastní mysl si s námi může zahrávat a způsobovat nám neštěstí tím, že nám neustále připomíná, že jsme ještě nedosáhli stavu pohody, po kterém toužíme.
Proto existují různé fráze nebo myšlenky, které demonstrují negativní postoje a odrážejí nejistotu, sebezničující řeči, frustraci nebo nízké sebevědomí a nízkou sebedůvěru, které jsou běžné u lidí, kteří nejsou schopni být šťastní.
Profesor, kouč, trenér a tvůrce kurzů v oblasti mezilidské efektivity, odhalil různé fráze, které nešťastní lidé často používají:
„Nemůžu…“
Fráze „Nemůžu“, „Nejsem schopen“ nebo „Necítím se sebejistě“ jsou součástí sebezničující řeči, která snižuje naše sebevědomí, snižuje naši produktivitu a minimalizuje náš potenciál, což v konečném důsledku podkopává náš úspěch.
Podobné fráze, vyjadřující, že nejsme schopni nebo dost dobří na to, abychom něco udělali nebo splnili určitý úkol, dělají z nešťastných lidí jejich největší nepřátele.
„Všechno se mi stává.“
V rámci převládajícího negativního myšlení, zbaveného sebemenšího optimismu, se nešťastní lidé obvykle vždy dívají na sklenici jako na poloprázdnou, a proto věří, že vše, co se kolem nich děje, je ovlivňuje negativně.
Věta „všechno se mi děje“ je způsobem negativního srovnávání se s ostatními , pocitem méněcennosti vůči ostatním.
Výzkumy ukazují, že negativní sociální srovnávání může u člověka vyvolat zvýšený stres, úzkost, depresi, a dokonce vést k sebedestruktivním rozhodnutím.
V tomto smyslu mohou sociální média podporovat srovnávání a zhoršovat špatnou pohodu těch, kteří již zažívají pocity méněcennosti.
„Mám strach.“
Strach z neúspěchu je často spojován s perfekcionismem, který má podle četných studií pozitivní korelaci s neštěstím a sklonem k psychickým problémům.
Uvědomit si, že nejsme dokonalí a že se můžeme mýlit, dělat chyby a poučit se z nich, je základem pro směřování k úspěchu. Koneckonců, zatímco snaha o dokonalost může být účinnou motivací, neustálé očekávání dokonalých výsledků nás může připravit o radost ze života a omezit náš potenciál.
„Nikdy jsem neměl takové příležitosti jako ostatní.“
Touha obviňovat druhé je podle Prestona Nee dalším společným rysem nešťastných lidí, protože za nepříznivé situace ve svém životě činí odpovědnými pouze druhé a neustále se negativně srovnávají s ostatními.
Obviňovaní však často nemají ani ponětí o tom, jak se druhý cítí, a ve skutečnosti za to nejsou zodpovědní. Přenášení odpovědnosti na druhé tak jen prohlubuje neštěstí, pocit bezmoci a oběti, který člověku brání v cestě k blahobytu.
Často slyšíte, jak lidé obviňují své rodiče nebo ekonomickou situaci, že jim například neumožňují studovat nebo něco dělat. To nás však pouze soustředí na to, „co nám chybí“ , což nám brání vidět skutečné možnosti a to, co skutečně máme, abychom byli šťastní a cítili se dobře.
„Nikdy si to neodpustím.“
Uvíznutí v minulosti a ve svých chybách nám brání posunout se vpřed a zažít tolik vytoužené štěstí.
Tento boj s odpuštěním je stálý u těch, kteří nedosahují absolutní pohody, protože šťastní lidé přijímají své chyby a učí se z nich, snaží se je v budoucnu neopakovat a rozvíjet se jak po stránce duševního zdraví, tak po stránce chování a emocionálního zdraví, aby změnili svůj život k lepšímu a našli štěstí v budoucnu.
