Mnohé fráze každodenního života mohou být známkou nejistoty. Zjistěte, jak může jazyk, který bez rozmyslu používáte, ovlivnit vaše sebevědomí a to, jak vás vnímají ostatní.
Způsob, jakým mluvíme, vypovídá mnohem více, než si uvědomujeme . Kromě obsahu existují běžné výrazy, které, pokud jsou často používány, mohou odrážet nejistotu, potřebu uznání nebo nízké sebevědomí. Umět je rozpoznat nejen zlepšuje komunikaci, ale také pomáhá budovat sebevědomí a vytvářet sebevědomější image v jakékoli situaci.
Fráze, které usilují o neustálé schvalování
Jedním z jasných příznaků nejistoty je potřeba souhlasu v rozhovoru. Lidé, kteří plně nedůvěřují vlastnímu úsudku, mají tendenci neustále hledat potvrzení u druhých, i když si to ne vždy uvědomují.
Typickými frázemi, které odrážejí tento postoj, jsou např:
- „Vysvětluji to správně?“
- „Myslíš, že ne?“
- „Je to dobře?“
- „Nejsem si jistý, ale…“
- „Co si o tom myslíte?“
I když se tyto výrazy mohou zdát jako součást běžné konverzace, jejich časté používání může svědčit o nejistotě. Možná se osoba, která je používá, bojí odmítnutí nebo se prostě necítí dostatečně autoritativní na to, aby svůj názor prosadila bez podpory zvenčí.
Tento jazykový vzorec může ovlivnit to, jak ostatní člověka vnímají, a vyvolat pochybnosti o jeho vůdcovství, úsudku nebo sebedůvěře.
Výrazy, které zlehčují to, co bylo řečeno nebo čeho bylo dosaženo
Dalším běžným způsobem projevování nejistoty je používání výrazů, které zlehčují vlastní úspěchy, myšlenky nebo schopnosti. I když se mohou zdát jako projev skromnosti, ve skutečnosti jsou často reakcí na potřebu chránit se před úsudkem druhých lidí nebo strachem z neúspěchu.
Mezi typické fráze tohoto druhu patří:
- „Je to hloupé, ale…“.
- „Pravděpodobně už víte, že…“
- „Na tom nezáleží…“
- „Měl jsem prostě štěstí.“
- „Bylo to snadné, mohl to udělat každý.“
Taková vyjádření svědčí o nízkém sebevědomí. Člověk si zvykne znevažovat své zásluhy, ať už ze strachu, aby nepůsobil arogantně, nebo proto, že si svých úspěchů ve skutečnosti neváží. Problémem je, že si tím vytváří obraz nejistého člověka, což může omezit jeho možnosti v osobním i profesním životě.
Přijímání pochval, oceňování svého úsilí a pevnější vyjadřování jsou klíčové kroky k tomu, abyste se tohoto zlozvyku zbavili.
Fráze, které předjímají kritiku nebo odmítnutí
Nejistí lidé často ze strachu, že se mýlí nebo že budou odsouzeni, používají výrazy, které jim umožňují předvídat odmítnutí. Tato strategie jim dává pocit kontroly, ale ve skutečnosti může poškodit jejich pověst.
Běžnými příklady takového jazyka jsou např:
- „Možná mluvím nesmysly, ale…“.
- „Nevšímejte si mě, jenom přemýšlím nahlas.“
- „Možná se mýlím…“
- „Je to jen bláznivý nápad…“
Takové fráze jsou obrannými mechanismy, které se snaží zmírnit případnou negativní reakci. Jejich použitím dotyčná osoba již předpokládá, že její příspěvek nebude oceněn, což v konečném důsledku ovlivňuje její účast a zviditelnění, zejména v pracovním nebo akademickém prostředí.
Mluvit sebevědomě neznamená mít vždy pravdu, znamená to věřit, že to, co chcete říci, má hodnotu, i když to vyvolá diskusi nebo s tím ne všichni souhlasí.
Jak začít komunikovat sebevědoměji
Uvědomit si tyto výrazy je pouze prvním krokem. Skutečná změna nastane, když začneme měnit způsob, jakým mluvíme, na základě sebedůvěry a vnitřní jasnosti.
Zde je několik tipů, které vám pomohou posílit váš jazyk:
- Nevymlouvejte se, než promluvíte. Nemusíte se ptát na povolení, abyste mohli říci svůj názor.
- Nahraďte fráze, které vyjadřují pochybnosti, jasnými prohlášeními. Například větu „Myslím, že by to mohlo být užitečné“ nahraďte větou „Mohlo by to být užitečné“.
- Přijímejte pochvalu s vděčností. Nebagatelizujte ji ani ji nevyvracejte.
- V případě potřeby udělejte pauzu, ale nenaplňujte je sebekritikou.
- Důvěřujte svým zkušenostem. Každý má něco cenného, co může nabídnout, a vy také.
Sebevědomí neznamená, že znáte všechny odpovědi, ale že to, co říkáte, berete s přesvědčením a naučíte se přijímat chyby nebo jiné názory, aniž byste ztratili sebeúctu.
