Za neustálou kritikou se mohou skrývat problémy se sebevědomím, nejistota nebo potřeba kontroly; tak to vysvětlují odborníci z oboru.
Podle psychologů může tento postoj vést k vážným problémům ve vztahu s partnerem.
Když se zdá, že člověk není schopen vidět na druhých to pozitivní a soustředí se pouze na výčitky a poukazování na chyby, je pravděpodobné, že za takovým chováním stojí složité psychologické faktory. Takové chování může mít kromě toho, že je nepříjemné a způsobuje konflikty, také hluboké emocionální kořeny související s nejistotou a naučenými obrannými mechanismy.
Psycholog vysvětlil, že tento sklon neustále kritizovat druhé obvykle souvisí s nízkým sebevědomím. „Ti, kterým chybí sebevědomí, často kritizují druhé, aby si zvýšili vlastní sebevědomí,“ poznamenal odborník.
Zdůrazňováním chyb druhých tito lidé zažívají falešný pocit nadřazenosti, který jim pomáhá vyhnout se nepříjemným pocitům způsobeným uznáním vlastních omezení. Dalším faktorem, který může vysvětlovat toto chování, je psychologická projekce. Etento mechanismus, kterým člověk přisuzuje své vlastní nedostatky nebo vnitřní konflikty druhým. To znamená, že místo toho, aby se člověk postavil svým vlastním slabostem, promítá je na své okolí.
Lidé, kteří neustále vidí chyby druhých, mohou vyvolat odmítání ze strany svého nejbližšího okolí.
Psycholog identifikuje i další psychické procesy, které toto chování posilují, jako je naivní realismus (přesvědčení, že jedině vlastní vnímání je to jediné správné) a sklon k sebeobdivu, který minimalizuje vlastní chyby a zveličuje chyby druhých. Dodává, že v některých případech může kritika dokonce sloužit jako prostředek socializace. Vytváření spojenectví na základě „společného nepřítele “ je strategie, kterou někteří lidé používají k navázání vztahů. Takové vztahy však bývají nestabilní a emocionálně destruktivní, protože jsou založeny na negativitě a neustálém odsuzování.
Na druhou stranu potřeba kontroly nebo osobního potvrzení může být základem neustálého nutkání opravovat druhé a vyjadřovat výtky. Publikace uvádí, že mnoho lidí se chová tak, jako by se ostatní museli řídit scénářem, který sami napsali. Pokud se druzí nechovají podle očekávání, dochází k výčitkám. Tento vzorec chování může být způsoben hlubokou touhou mít pravdu, cítit se nadřazeně nebo být uznáván jako majitel pravdy. Touha mít pravdu a být uznáván druhými může být způsobena nedostatkem sebedůvěry.
Tento postoj je však nejen neúčinný při změně druhých, ale často vede k opačnému výsledku: odcizení, zášti a rozbití vztahů.
Proč někteří lidé neustále kritizují druhé?
Jak se můžete před neustálou kritikou chránit?
V reakci na takové chování se doporučuje naučit se stanovovat hranice, tj. vyjadřovat své potřeby jasně a bez agrese. Rozpoznat, kdy kritika přestává být konstruktivní a stává se nástrojem emoční kontroly, je pro ochranu sebeúcty a psychické pohody zásadní.
Odborník upozorňuje, že destruktivní kritika je často doprovázena přehlížením, sarkasmem nebo pokusy o manipulaci. V takových případech je důležité stanovit jasné hranice, v případě potřeby omezit kontakt, a pokud se vztahům nelze vyhnout, použít techniky, jako je negativní asertivita nebo „mlžná banka“.
V neposlední řadě je třeba přehodnotit potřebu korigovat druhé. Otázka, jaký je skutečný účel poukazování na chyby, může vést k upřímným odpovědím: pokud je cílem hledání spojení, kritika nepomůže. Pokud je cílem zlepšit vlastní sebeúctu, možná je třeba nejprve zapracovat na vztahu k sobě samému.
Namísto soustředění se na to, co druhý člověk dělá špatně, odborníci doporučují rozvíjet empatii a hledat společnou řeč. Každý čelí svým vlastním výzvám. Pomoc namísto obviňování může posílit vztahy a zlepšit emoční pohodu všech zúčastněných.
