Odborník upozorňuje, že je důležité, aby se každý člověk dokázal vyrovnat se samotou, protože jen z tohoto stavu osobní celistvosti lze vybudovat zdravý vztah.
Psychoanalytik, spisovatel a hudebník podnítil diskusi svými hlubokými myšlenkami o partnerských vztazích a strachu z osamělosti. Pokud vztah pokračuje jen proto, že se jeden z partnerů bojí samoty, pár se již nachází v hluboké krizi.
Podle odborníka udržovat vztah založený na strachu z osamělosti znamená vzdát se možnosti žít plnohodnotný život a hledat zdravý citový vztah. Nemluvíme jen o dočasném selhání, ale o selhání, které může být věčné, což se týká vztahu, který je udržován spíše „strachem“ než upřímnou láskou.
Psychoanalytik dále zdůraznil, že strach z osamělosti lidi omezuje a brání jim v podstupování rizik nezbytných pro citový růst a autentický vztah k životu. V tomto smyslu trval na tom, že vztahy založené nikoli na osobní celistvosti a skutečné lásce, ale na snaze vyhnout se osamělosti nebo opuštění, se nakonec stávají překážkou pro citovou pohodu obou partnerů.
Stojí za povšimnutí, že takové páry se často vzdávají svého štěstí a možnosti autentičtějšího spojení a upadají do dynamiky, v níž spojení není motorem růstu, ale spíše řetězem, který omezuje individuální rozvoj. Poselství psychoanalytika nás tak nejen nutí přemýšlet o tom, jak se vztahy budují a udržují, ale také zpochybňuje kořeny strachu.
Pocity osamělosti, i když jsou běžné, by se neměly stát základem pro udržování citového pouta. Nakonec je vidět, jak je důležité, aby se každý člověk dokázal s osamělostí vyrovnat, protože jen z tohoto stavu osobní celistvosti lze budovat skutečně zdravé a obohacující vztahy.
