Vědci z University of Waterloo prohloubili svou studii o emocionálních a sociálních faktorech, které ovlivňují
Co říká věda o souvislosti mezi osamělostí a ztrátou paměti
V průběhu času se často zhoršují některé kognitivní funkce, a paměť je jednou z těch nejčastěji postižených. Tento proces souvisí s přirozeným stárnutím mozku, kdy postupný úbytek neuronů snižuje schopnost zapamatovat si jména, fakta nebo dokonce každodenní okamžiky. V posledních letech však pozornost řady vědců přitahují méně zjevné aspekty, jako jsou emoce a sociální vazby, a ti si uvědomují, že tyto prvky mohou hrát důležitou roli při urychlování tohoto zhoršování, čímž se rozšiřuje tradiční chápání toho, jak mysl stárne.
S tímto komplexnějším pohledem na ztrátu paměti souvisí i studie provedená na univerzitě v kanadském Waterloo, která identifikovala další faktor, který urychluje toto zhoršování u starších dospělých: osamělost. Studie, publikovaná v červenci 2024, analyzovala více než 14 000 dospělých středního a vyššího věku, kteří se po dobu šesti let účastnili kanadské longitudinální studie stárnutí (CLSA). Toto dlouhodobé sledování zjistilo, že některé psychosociální faktory, jako je izolace nebo pocit osamělosti, přímo souvisí se zdravím paměti v průběhu času.
Studie zjistila, že pocit osamělosti měl větší vliv na ztrátu paměti než sociální izolace.
Mezi hlavní zjištění výzkumníci zařadili závěr, že u lidí, kteří zažívali jak sociální izolaci, tak pocity osamělosti, se projevilo výraznější zhoršení paměti. Nejvíce zarážející bylo, že i když lidé nebyli objektivně izolovaní (tj. udržovali určitou úroveň sociální interakce), ale cítili se osamělí, docházelo k výraznému zhoršení paměti, a to dokonce více než u těch, kteří byli sociálně izolovaní, ale necítili se osamělí. Tyto údaje jasně ukazují, že subjektivní prožitek izolace, onen emocionální pocit osamělosti, může mít na paměť větší vliv než skutečné množství sociálních interakcí nebo aktivit.
Hlavní autorka práce zdůraznila, že osamělost, i když není doprovázena fyzickou izolací, může vážně poškodit kognitivní zdraví. Dále vysvětlil, že lidé, kteří zažívají osamělost, se často potýkají se strukturálními problémy, jako jsou zdravotní problémy nebo omezení mobility, které jim ztěžují plnohodnotné zapojení do společnosti. Studie proto doporučuje rozvoj veřejných politik a komunitních programů, které pomohou snížit pocity osamělosti, včetně opatření, jako jsou návštěvy v domácnostech, dopravní služby nebo místa setkávání, jako způsob péče o emocionální pohodu a paměť starších lidí.
Emoční zdraví je klíčem k prevenci zhoršování paměti v průběhu času
Jak navíc vědci vysvětlili, zvýšená hladina kortizolu, známého jako stresový hormon, v kombinaci s nízkou emoční stimulací může časem urychlit úbytek kognitivních funkcí. Ji Won Kang v této souvislosti uvedl: „V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že se jedná o velmi důležitý faktor: „Bylo překvapivé, že osamělost měla silnější účinek než samotnásociální izolace, což bylo v předchozích studiích uváděno jen zřídka.“
V této souvislosti je pro zamezení účinků osamělosti na paměť důležité podporovat časté sociální kontakty a udržovat rutinu, která zahrnuje smysluplné aktivity, protože ty pomáhají posilovat citové vazby a stimulovat duševní činnost. Kromě toho je důležité udržovat mozek aktivní prostřednictvím kognitivních cvičení, jako je čtení, hraní strategických her nebo učení se novým dovednostem, které pomáhají udržovat mozkové funkce. Kromě toho je pro celkovou pohodu seniorů zásadní vytvořit prostředí, ve kterém se mohou cítit oceněni a vyslyšeni. Velký význam mohou mít například jednoduché činnosti, jako je rozhovor s důvěryhodnou osobou, účast na komunitních workshopech nebo zapojení do zájmových skupin.
