Stále více lidí se rozhoduje mít svůj mobilní telefon neustále v tichém režimu. Není to jen strategie, jak nepřekážet na schůzce nebo se vyhnout překvapení v noci: v mnoha případech se z toho stává každodenní a vědomé rozhodnutí. Tento zdánlivě bezvýznamný zvyk může odhalit hluboké osobnostní rysy, způsob interakce s okolním světem a hospodaření s časem. Kdo jsou ti, kteří se rozhodli neslyšet upozornění? Co je odlišuje od těch, kteří pečlivě zkoumají každý zvuk nebo vibraci?
V hyperdigitálním světě, kde oznámení neustále přerušují tok našich činností, může být jednoduchý akt přepnutí telefonu do tichého režimu formou odporu. Podle průzkumu Eurobarometru vlastní chytrý telefon 83 % Evropanů a z této skupiny více než 60 % kontroluje své zařízení každých 30 minut. Tváří v tvář takovému hyperpřipojení může být ztišení telefonu strategií, jak znovu získat kontrolu nad pozorností, snížit informační přetížení a zvýšit koncentraci. Na psychologické úrovni výzkumy ukazují, že lidé, kteří se rozhodnou pro tuto možnost, mají tendenci být introspektivnější, mají větší emoční nezávislost a jasnější potřebu stanovit si hranice se svým digitálním prostředím. Mnozí z těchto lidí se zdaleka nechovají protispolečensky, ale snaží se ušetřit čas a snížit stres z neustálé dostupnosti. Jsou však i tací, kteří to dělají ze zvyku, zapomnětlivosti nebo dokonce jako způsob, jak se vyhnout konfliktům či tlaku okolí.
Jaký druh lidí nechává své mobilní telefony v tichém režimu
Přemýšlivější a nezávislejší jedinci
Jedním z hlavních společných rysů lidí, kteří nechávají mobilní telefon v tichém režimu, je sklon k introspekci. Podle studie zveřejněné Helsinskou univerzitou vykazují lidé, kteří se rozhodnou ztišit svá zařízení, vyšší úroveň emoční seberegulace a větší ochotu dokončit úkoly bez rozptylování.
Tento typ uživatelů dává přednost soustředění a klidu před neustálým hlukem oznámení. Jejich volba není založena na apatii, ale na touze rozhodovat o tom, kdy a jak budou s digitálním světem komunikovat.
Dobrovolné mlčení může být také spojeno s menší závislostí na vnějším schválení. Zatímco někteří uživatelé neustále kontrolují své zprávy ze strachu, že jim něco „unikne“(známý fenomén FOMO, z anglického Fear of Missing Out), ti, kteří se rozhodnou pro tichý režim, mají tendenci pociťovat menší úzkost z odpojení. To neznamená, že mobilní telefony nepoužívají, ale činí tak vědoměji a méně reaktivně.
Kontrola času a osobní hranice
Ztlumení mobilního telefonu může být také způsobem, jak chránit svůj čas. V době neustálého digitálního vyrušování – od oznámení ze sociálních sítí po pracovní zprávy mimo pracovní dobu – je ztlumení telefonu způsobem, jak stanovit hranice mezi osobním a pracovním životem.
Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA ) varovala před negativním dopadem „neustálé dostupnosti“ na duševní zdraví pracovníků, přičemž uvedla, že hyperkonektivita může vést ke stresu, vyčerpání a snížení produktivity.
Ti, kteří se ztiší, mají tendenci vyhledávat chvíle skutečného odpojení, což jim umožňuje získat kontrolu nad svým rozvrhem a snížit psychický stres. V mnoha případech si tito lidé vytvořili strategie, jak kontrolovat svůj mobilní telefon v určitých okamžicích dne, čímž zabraňují tomu, aby jim oznámení diktovala denní rytmus.
Reakce na přemíru podnětů
Žijeme obklopeni neustálými podněty: zvuky, obrazy, zprávami, oznámeními. Zejména mobilní telefon se stal nevyčerpatelným zdrojem informací a požadavků. V této souvislosti lze ztlumení zvuku považovat za formu péče o sebe sama. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvedla, že přemíra digitálních podnětů je spojena s poruchami spánku, úzkostí a poruchami pozornosti, zejména u dospívajících a mladých dospělých.
Ztlumení telefonu je tedy také způsob, jak snížit kognitivní zátěž. Každé oznámení přeruší tok myšlenek a nutí mozek přepnout na jiný úkol. Minimalizace těchto přerušení proto může vést k větší duševní jasnosti, lepší výkonnosti a celkově lepšímu zdraví.
Ne každý to dělá ze stejných důvodů
Ačkoli je snadné spojovat vypínání mobilního telefonu s vědomým činem, existují i jiné, praktičtější nebo příležitostné motivy. Někteří lidé to dělají jednoduše ze zvyku, protože nemají rádi zvuk nebo považují za zbytečnésledovat každou zprávu. Jiní to používají jako štít: tím, že neodpovídají okamžitě, se vyhýbají konfliktům, společenským povinnostem nebo pracovním požadavkům, které raději odkládají.
Je důležité nezobecňovat: mlčení může být známkou rovnováhy a péče o sebe, ale také vyhýbání se nebo přetížení. To, co odlišuje zdravý postoj od problematického, není samotné mlčení, ale důvod, který za tímto rozhodnutím stojí, a jeho dopad na osobní, pracovní nebo společenský život.
