Tento zvyk je nyní spojován s mentálními vlastnostmi, o nichž se dříve myslelo, že nesouvisejí s každodenními činnostmi

V oboru behaviorální psychologie začala nabývat na významu některá obvyklá gesta, protože mohou odhalit vnitřní fungování mozku. Jedno z nich, zcela běžné, ale tradičně zavrhované, může být typické pro inteligentnější lidi. Jak si můžete přečíst zde, stalo se předmětem analýzy kvůli své potenciální souvislosti s intelektuálními schopnostmi.

Různí vědci našli znaky, které naznačují, že někteří lidé s výraznou inteligencí a vysokými kognitivními nároky na sebe mají tendenci nevědomě opakovat určité chování. Zájem o toto chování překročil rámec pouhé lékařské zvědavosti a vedl k vážným hypotézám o jeho hodnotě jako ukazatele inteligence.

Jaký zvyk podle vědy denně opakují nejchytřejší lidé?

Podle výzkumu zveřejněného v časopise Acta Dermato-Venereologica trpíkousáním nehtů, klinicky známým jako onychofagie, 20 až 30 % světové populace. Tento zlozvyk je zvláště častý u dětí, dospívajících a mladých dospělých. Ačkoli bývá spojován s úzkostí, nudou nebo nervozitou, existují argumenty poukazující na komplexnější aspekt, zejména pokud se objevuje u lidí s vysokými intelektuálními nároky na sebe sama.

U nejinteligentnějších lidí není toto gesto vždy reakcí na emoce. Několik studií ho začalo spojovat s hledáním kognitivní stimulace nebo s potřebou vyrovnat se s vysokou úrovní perfekcionismu. Zdá se, že opakovaná činnost hraje autoregulační roli při zvládání duševního stresu, který se může vyskytovat v mozku lidí s vysokou analytickou aktivitou.

Výzkum v oblasti psychologie a kognitivní neurobiologie zkoumá souvislost mezi opakovaným chováním a mentální strukturou lidí. Podle časopisu Journal of Behaviour Therapy and Experimental Psychiatry, lidé s chováním zaměřeným na tělo, jako je kousání nehtů, vykazují vyšší míru perfekcionismu. V jiných studiích byl tento rys spojen s vysokou intelektuální úrovní.

Perfekcionismus v tomto kontextu nemusí nutně znamenat nadměrnou posedlost pořádkem, ale spíše zvláštní formu mentální organizace s vysokými nároky na sebe sama a neustálými pokusy o sebezdokonalování. U chytřejších lidí může být toto chování součástí nevědomé rutiny, která pomáhá zvládat neustále pracující mysl.

Stres, nadměrné vzrušení a mechanismy koncentrace při kousání nehtů

Dalším faktorem posilujícím tuto souvislost je role zvyku jako regulátoru úzkosti a nástroje koncentrace. Opakované pohyby, jako je kousání nehtů, aktivují nervové obvody, které uvolňují dopamin, neurotransmiter spojený s pohodou. Tato mikroodměna může vysvětlovat, proč toto gesto přetrvává i v situacích bez zjevného emočního tlaku.

Někteří se navíc domnívají, že tato činnost poskytuje smyslovou stimulaci, která podporuje soustředění. Některým inteligentnějším lidem toto chování pomáhá usměrňovat myšlenky nebo se soustředit na složité duševní procesy.

Podobně jako když si někdo čmárá po papíře nebo pohybuje nohou, může být kousání nehtů nevědomou strategií k udržení pozornosti nebo snížení duševní zátěže.

Genetická dědičnost a kognitivní predispozice k tomuto zvyku

Kromě behaviorální složky byl u tohoto zlozvyku identifikován i možný genetický základ. Zdá se, že sklon ke kousání nehtů je dědičný, což přimělo vědce ke zkoumání dědičných souvislostí.

Výzkum zveřejněný v časopise Clinical Psychology Review naznačuje, že toto chování může mít společný původ s jinými opakovanými gesty, jako je trhání vlasů nebo škrábání kůže.

Tato společná predispozice se objevuje také u lidí s podobným intelektovým profilem, což naznačuje kombinaci biologické predispozice a kognitivního stylu. Skutečnost, že se opakuje nevědomě u lidí s vysokou intelektuální aktivitou, posiluje hypotézu o souvislosti mezi gesty a mentálními schopnostmi.

Jak můžeme kontrolovat návyk kousání nehtů, aniž bychom eliminovali jeho kognitivní funkci?

Přestože se nejedná o závažný zdravotní problém, může být kousání nehtů pro některé lidi nepříjemné nebo dokonce škodlivé. Existují behaviorální terapie, například techniky zvratu, které mohou toto jednání omezit, aniž by se ignorovala jeho možná užitečnost jako autoregulačního mechanismu.

Mezi nejpoužívanější strategie patří např:

Identifikace spouštěče: identifikace, v jakých situacích se gesto objevuje.

Vědomá substituce: nahrazení akce jinou, která vyvolává podobné podněty.

Cvičení všímavosti: použití technik všímavosti ke snížení základní úrovně úzkosti.

Paralelní aktivity: zaměstnávání rukou předměty, jako jsou antistresové míče nebo sešity na kreslení.

Cílem těchto řešení není odstranit rysy spojené s inteligencí, ale nasměrovat je směrem, který nenarušuje každodenní život.