Existují desítky studií, které dokazují, že toto chování spouští důležité emocionální a kognitivní procesy, které ovlivňují naše vztahy.
Někteří lidé nejsou schopni udržet oči na osobě, se kterou hovoří, zatímco jiní z nich oči nespustí, ale proč? Navázání očního kontaktu je mnohem víc než jen společenské gesto nebo projev zdvořilosti. Z psychologického hlediska má oční kontakt hluboký a komplexní význam, který přímo ovlivňuje naše vzájemné vztahy. Existují desítky studií, které dokazují, že toto chování spouští důležité emocionální a kognitivní procesy, které ovlivňují naše vztahy.
Psychologie pohledu nám připomíná, že i v tichu komunikujeme mnohem více, než si uvědomujeme. V této vizuální výměně se skrývá bohatství významů, které mohou stavět mosty nebo stavět zdi. Studie publikovaná v časopise Frontiers in Psychology vědci z univerzity v Tampere pod vedením profesora Jariho K. Hietanena ukazuje, že udržování přímého očního kontaktu během rozhovoru má významný vliv na náš mozek. Navázání očního kontaktu způsobuje, že mozek interpretuje interakci jako přímou a osobní. Výsledkem je zvýšená pozornost, emocionální aktivace a pocit angažovanosti. Jinými slovy, když se díváme druhé osobě do očí, náš mozek interpretuje interakci jako smysluplnější a spojující.
Nuance očního kontaktu
Vliv očního kontaktu není jednotný a do značné míry závisí na celkovém tónu interakce a okolních kulturních nebo mezilidských faktorech. Například pohled doprovázený pozitivními gesty, jako je úsměv a uvolněný výraz tváře, může být interpretován jako gesto důvěry a skutečného zájmu o interakci.
Pokud je však pohled intenzivní a dlouhý, ale není podpořen pozitivními sociálními signály, může působit výhružně nebo zastrašujícím dojmem. To se stává zejména v situacích, kdy se lidé navzájem neznají a kdy intenzivní oční kontakt může vyvolat nepříjemné nebo obranné reakce. Studie „Social anxiety disorder and eye contact difficulties: an empirical review“ (Sociální úzkostná porucha a potíže s očním kontaktem: empirický přehled) Alexandra Verbruggena z univerzity v nizozemském Tilburgu ve skutečnosti tvrdí, že dlouhodobé zírání nepodložené jinými sociálními signály může působit ohrožujícím dojmem. V tomto smyslu může být interpretováno jako gesto vzdoru nebo zastrašování.
Vyhýbání se pohledu: ambivalentní strategie
Na druhém konci spektra má vyhýbání se očnímu kontaktu stejně významné důsledky. Někteří odborníci poukazují na to, že vyhýbání se očnímu kontaktu je silně spojeno s úzkostí a nepohodou v sociálních situacích. Toto chování je zvláště časté u lidí, kteří zažívají emocionální tlak nebo komunikují s cizími lidmi. Ve skutečnosti může být odvracení pohledu strategií pro snížení stresu ve vypjatých chvílích.
Toto gesto však není vždy spojeno s okamžiky zranitelnosti. Může být také známkou pocitu viny nebo neupřímnosti. Říká se, že oči jsou zrcadlem duše, a mnoho lidí je schopno vidět celý vnitřní svět druhého člověka pouhým pohledem do jeho očí. V tomto smyslu lze odvrácení pohledu interpretovat jako mechanismus emocionální sebeobrany, zejména při rozhovorech, které vyvolávají zranitelnost.
