Tyto časté rodičovské chyby omezují samostatnost dětí a v dospělosti vedou k závislosti a nejistotě.
Výchova dětí je naplněna láskou, ale přináší také výzvy a obtížná rozhodnutí. Při hledání toho, co je pro ně nejlepší, se často dopouštíme chyb. To, co začíná jako obranné gesto nebo snaha o dokonalost, se může stát překážkou jejich citového vývoje.
Psychologie upozorňuje na určité rodičovské chování, které brání osobnímu rozvoji. Chtěli byste vědět, kterých 6 chyb se nejčastěji dopouštíte?
1. Vnucovaný perfekcionismus
Častou chybou ve výchově je vyžadování dokonalosti. Tento přístup může v dětech zasít strach ze selhání. Neustálé požadavky, od nadměrného akademického tlaku až po netoleranci ke každodenním neúspěchům, učí, že chybovat znamená zklamat.
V důsledku toho se děti v dospělosti vyhýbají výzvám ze strachu, že nesplní očekávání. Naproti tomu rozvíjení odolnosti vůči stresu znamená, že dítěti je dovoleno chybovat, přemýšlet a růst ze svých chyb.
2. Srovnávání s ostatními
Věty jako „tvůj bratranec to udělal lépe“ nebo „podívej, jak to udělal tvůj kamarád“ se zdají být neškodné, ale vytvářejí vzorec nezdravé soutěživosti. Podle Genial.guru takové komentáře podkopávají sebeúctu a vytvářejí emocionální závislost na uznání druhých.
Naopak srovnávání úspěchů dítěte s jeho vlastními úspěchy buduje sebedůvěru a pocit osobního úspěchu.
3. Zanedbávání jeho koníčků
Když jsou zájmy dítěte ignorovány nebo jsou mu vnucovány koníčky, které jsou „vhodnější“, potlačuje to jeho schopnost činit vlastní rozhodnutí. Tím, že mu umožníte, aby si vybralo své vlastní aktivity, mu dáte příležitost prozkoumat svou osobnost a stát se emocionálně nezávislým. Neuznání jeho volby může vést k nejistotě a nedostatku názoru při důležitých rozhodnutích.
4 Používejte „my“ místo „vy“
Používání množného čísla při označování činností dítěte ubírá dítěti na individualitě. Toto přílišné citové splynutí rodičů a dětí brání dětem, aby se naučily samostatně řešit konflikty, emoce a zodpovědnost.
Je třeba jim dát prostor pro chyby, samostatné reakce a vlastní zkušenosti.
5. Slova, gesta a mlčení, které ničí sebeúctu
K tomu, abyste poškodili sebeúctu dítěte, není třeba urážek. Projevy neustálého zklamání, nesouhlasné pohledy nebo sarkastické poznámky mají stejný nebo větší dopad než přímá slova.
V těžkých chvílíchby roledospělého měla být podporou, nikoliv odsuzováním. Doprovázení dětí při jejich chybách jim dodá sebedůvěru, aby v budoucnu překonávaly překážky.
6. Nadměrné obviňování
Vyvolávat v dítěti pocit viny za problémy někoho jiného, například za rodičovské hádky nebo rodinné potíže, vytváří nepřiměřenou emocionální zátěž. Tato vina se přenáší do dospělosti a ovlivňuje psychickou pohodu.
Klíčem k řešení problému je vštípit dítěti pocit odpovědnosti, nikoli ho citově trestat. V případě chyb je vhodné vyzvat dítě, aby se zamyslelo nad tím, co se stalo, a situaci napravilo, což podporuje zralost a empatii.
Výchova založená na respektu, samostatnosti a empatii je cestou k sebevědomějším, odolnějším a samostatnějším dospělým.
